Karel Kryl - Plaváček

Tiché listy lísek, třetí kniha běd, jako v zubech písek skřípou slova vět, šarlat vlčích máků v němém osení, ztichly hlasy ptáků v mlčení. Světle bledým nebem svítí větve bříz, pole voní chlebem z jedovatých hlíz, ticho s hlavou vlčí v době po moru, lidé, kteří mlčí v hovoru. Vodní tříšť břehy třísní kde se proud řeky kroutí, matka loučí se písní s princem v košíku z proutí, tichý pláč skryje houští, košík proudem když pouští, snad pak nad hrází bobří najdou rybáři dobří malého krále, malého krále. S přeslazenou slinou v koutku rybích úst tiše léta plynou, slyšíš trávu růst, zrazeni se krčí v hrubém oděvu, lidé, kteří mlčí ve zpěvu. Řeky plné vorů, místo vody kal, z šumějících borů mrtvé vrchy skal, a jen šepot syčí křídlem kačením v zemi, která křičí mlčením. Spěje proud dlouhou poutí moři vstříc krajem mírným, nese tmou loďku z proutí k hladinám nedozírným, k hřbetům vln s bílou krajkou, k fregatám s carskou vlajkou, a pak pod přídí ostrou zmizí koš s bílou kostrou malého krále, malého krále ...