Karel Kryl - Lilie

Než zavřel bránu, oděl se do oceli a zhasil svíci, bylo už k ránu, políbil na posteli svou ženu spící, [: spala jak víla, jen vlasy halily ji, jak zlatá žíla, jak jitra v Kastilii, něžná a bílá jak rosa na lilii, jak luna bdící. :] Jen mraky šedé a ohně na pahorcích - svědkové němí, lilie bledé svítily na praporcích, když táhli zemí, [: polnice břeskné vojácká melodie, potoky teskné - to koně zkalili je, a krev se leskne, když padla na lilie kapkami třemi. :] Dozrály trnky, zvon zvoní na neděli a čas se vleče, rezavé skvrnky zůstaly na čepeli u jílce meče, [: s rukama v týle jdou vdovy alejemi, za dlouhé chvíle zdobí se liliemi, lilie bílé s rudými krůpějemi trhají vkleče. :]