Petra Janů - A pak, že je to hřích (1988)

hudba: Pavel Drešer, Petr Drešer / text: Eduard Krečmar První láska má – kluk starý jak já a plachý ještě víc. Jednou řek: přijď k nám. A byl tam sám, což zapomněl mi říct. Tam stál a desky v přítmí hrál a blíž se být mi bál, chtěla jsem už jít, sbohem mu dát. A pak jsem cítila tu závrať s ním, padali jsme vzhůru k souhvězdím, voda hořela a pálil sníh, pak, že prý je to hřích. A pak jsem cítila tu závrať tvou, vesmír houpal se a řítil tmou, pak se zbortil najednou a my se báli ohlédnout. První lásky jsou na neshledanou a k tajným vzpomínkám. Z dalších závratí, co zbývá ti, ty splývají nám. A žár za pár dnů studí, já si řekla tudíž: Dost! Budu rozumná, kamenná. A pak jsi přišel ty a závrať mám, navzdor nejpřísnějším zásadám. Zase hoří déšť a pálí sníh, pak, že prý je to hřích. A s tebou cítím zas tu závrať dvou, vesmír houpe se a řítí tmou, a touha neskutečně lákavá v nás dvou zůstává, v nás dvou zůstává, v nás dvou zůstává.