Konsekrace nového oltáře - 13.6.2026

Dne 13.6.2026 ve farním kostele Neposkvrněného početí Panny Marie slavil arcibiskup Mons. Josef Nuzík mši svatou, během níž konsekroval nový oltář. Zároveň jsme si při této mši svaté připomněli stopadesáté výročí od konsekrace celého farního chrámu arcibiskupem Bedřichem z Fürstenberka a také 70 let života našeho faráře P. Františka Eliáše a 40 let jeho kněžské služby. Zvláštní poděkování patří TV Noe, která zajistila z této významné události přímý přenos a poskytla nám tento záznam k zveřejnění na YouTube kanálu naší farnosti. Návrhu nového řešení presbytáře se ujal Ing. arch. Ivo Skoumal. Poté pastorační rada farnosti Zvole přizvala k provedení ak. sochaře Petra Váňu a jeho realizační tým. Východiskem k pochopení celého poselství nového řešení presbytáře je nenápadný výjev Adama a Evy zapuštěný a vystupující ze světlé dlažby z bračského mramoru pod symbolickou kalvárií s křížem. Ploše presbytáře z bračského mramoru ale dominuje ovál s nádechem modravé barvy. Petr Váňa jej nazval pláštěm Panny Marie, na nějž umístil oltář z carrarského mramoru. Tajemství stvoření člověka, pokušení, hříchu a příslib vykoupení doplňuje nad hlavou Adama a Evy květ pivoňky, v dějinách umění nazývané růže bez trní. Maria se už v Ráji stává tajemným zdrojem naděje. Toto je vyjádřením vrcholné zkratky: Eva se dívá na Adama, Adam se dívá na Krista ukřižovaného a zmrtvýchvstalého. Kristus s ránou v boku a zároveň zmrtvýchvstalý nese Otci svoji oběť jako náhradu za hřích lidstva. Trnová koruna je klíčem k otevření nebe těm, kteří uvěřili. To je obsahem slov Beránek Boží, který snímá hříchy světa. Později to při kamenování zformuloval jáhen Štěpán, když řekl: Vidím nebesa otevřená (Sk 7, 56). Deset modrých kamenů může připomínat jak slzy plačícího Krista nad Jeruzalémem - Dominus Flevit (Lk 19, 41), tak to mohou být i slzy plačící Ježíšovy Matky či desátek bolestného růžence věřící církve vysílaný k nebi. Druhá, horizontální linie, zasahující až do lodi kostela, rozvíjí a vysvětluje obraz šťastné viny. První člověk - první lidé - vstoupili do dějin jako nositelé prvotního hříchu a z toho plynoucího utrpení lidstva. A je tomu tak až dosud. Hospodin po hříchu vzpoury říká Adamovi: Země ti bude plodit jen trní a bodláčí (Gen 3, 18). Květ nad hlavou prvních lidí je vyjádřením poselství naděje, že tomu tak nebude navždy. Je příslibem ženy, Matky Mesiáše a Vykupitele - Krista. Eva nabízí Adamovi ovoce hříchu, ale za jeho přijetí je zodpovědný Adam. Tento hřích je proto biblickými dějinami nazýván hříchem Adamovým, ne Eviným. To vyjadřuje i mozaika trnové koruny z modrého kamene lapis lazuli, která se vine napříč presbytářem v symbolickém plášti Panny Marie a ztrácí se pod ambonem, místem hlásání evangelia, aby se znovu objevila pod Kristovou křížovou cestou v lodi kostela. Poté se znovu objevuje už jako trnová koruna na hlavě Krista ukřižovaného a zmrtvýchvstalého. Na Adamovu vinu se vztahují slova z Velikonočního chvalozpěvu: Ó šťastná vina, pro kterou přišel Vykupitel tak vznešený a veliký, neboť Pán Ježíš Kristus ji svou obětí na kříži a svým zmrtvýchvstáním překonal, čímž i Adamovi otevřel nebe. Proto je Adam v dlažbě znázorněn s otevřenýma očima upřenýma na Ježíše Krista, ukřižovaného i zmrtvýchvstalého a objímajícího své věřící. Vítězstvím Krista na kříži se celý příběh spásy přesouvá z minulého času do naší současnosti do středu presbytáře, kde je na již zmíněném oválu z modravého kamene, tedy plášti Panny Marie, položen nový oltář z carrarského mramoru. Oltář ve středu presbytáře je místem zpřítomnění Kristovy oběti, kterou Kristova církev nese dějinami spásy. To, co je zpřítomněno při každé mši svaté, je zároveň hlásáno církví světu jako tajemství naděje z víry: tvou smrt zvěstujeme, tvé vzkříšení vyznáváme, na tvůj příchod čekáme, Pane Ježíši Kriste. Akcent řešení prostoru presbytáře také vystihuje souvztažnost mezi příběhem Adama a Evy a mezi poselstvím Pána Ježíše Krista a Panny Marie: biblická Eva dává první impuls ke hříchu, avšak Maria je první, která svým „staň se“ připravuje spásu. Spásu nám dává Pán Ježíš Kristus, ale Panna Maria svým souhlasem předchází utrpení Kristovo, jak to již v chrámě jeruzalémském vyjádřil stařec Simeon, když jí řekl: I tvou vlastní duší pronikne meč (Lk 2, 35). Proto je nový oltář, jehož tvar evokuje přesah Kristovy oběti do věčnosti, položen na symbolickém Mariině plášti. Je možné všimnout si i syrovosti Kalvárie, ale také zjemněných rysů oltáře i ambonu. Oběť na kříži je dána a z ní v dějinách církve trvale vyrůstá zpřítomněná naděje v Boží lásku, kterou se věřící skrze oběť Kristovu učí vnímat, poznávat a přijímat už nyní. Všem zapojeným do obnovy chrámu i církve žehná P. František Eliáš, farář