Giselle jako puberťačka a víly jako drsňačky. Jeden z nejhranějších baletních titulů slaví 185 let

V letošním roce si připomínáme 185. výročí od prvního uvedení romantického baletu Giselle. Tento klenot klasického repertoáru v choreografii Julese Perrota a Jeana Coralliho se stal synonymem doby, ve které vznikl a zároveň také jedním z nejhranějším baletních titulů. Příběh mladé venkovanky Giselle, která umře puknutím srdce z neopětované lásky a promění se ve vílu chránící svého milého dodnes láká diváckou pozornost. Co je na Giselle tak ojedinělého, že se uvádí i dvě století po své premiéře? Jak se její inscenování proměňuje v čase? A jaké to je tančit Giselle? To se dozvíte v dnešní epizodě podcastu Průvodce tancem v souvislostech. Nevíme sice, jak vypadala původní choreografie, zato se dochovalo libreto, partitura a dobová recenze. „Ten příběh je obrovsky silný. Ani nemusíte v životě zažít takovou lásku, ale ten příběh s vámi stejně rezonuje,“ tvrdí taneční historička Zuzana Rafajová. Zároveň dodává, že většina partů, které dnes považujeme za typické právě pro tento balet, v původní inscenaci určitě nebyla. Nikola Márová, bývalá první sólistka baletu Národního divadla, mluví mimo jiné o tom, že pro ni Giselle nebyla náročná po technické, ale zejména po herecké stránce. „Připadala jsem si na tak významnou hereckou roli mladá a životně nezkušená. Byl to pro mě oříšek na začátek kariéry,“ dodává, když popisuje své zážitky z Národního divadla. Márová v podcastu dále vzpomíná na své první kroky coby studentky na taneční konzervatoři, které formovaly její budoucí pojetí titulní postavy: „Když byla Giselle v Národním divadle, ještě jsem studovala a shodou okolností primabalerína Hana Vláčilová byla moje pedagožka na scénickou praxi. Takže pro mě bylo něco nepopsatelného, když jsem se šla podívat na její představení a za dva dny na to ona mě učila ve škole. Neskutečně jsem ji obdivovala.” Taneční pedagog a dramaturg Václav Janeček upozorňuje, že příběh Giselle stále dojímá a má dramatický spád zejména kvůli zradě, která celý příběh rámuje. Mluví také o přípravách tohoto baletu v ostravském souboru a o tom, jak je důležité sledovat aktuální nastavení společnosti, „aby to zkrátka nebyla jenom rekonstrukce pro fajnšmejkry.“ V podcastu se ale také zmiňujeme o moderních a současných verzí Giselle. Nikola Márová prozradila, že jednu dobu byla její nejoblíbenější Giselle od Matse Eka, nicméně také jedním dechem upozorňuje, že nová pojetí musí být skutečně inteligentní, aby se nejednalo o pouhou změnu pro změnu. Rafajová pak dodává, že i historické rekonstrukce a interpretace mají své kouzlo: „Inscenace Ratmanského z roku 2019 je zřejmě nejvěrnější původní premiéře, protože pracoval s těmi nejstaršími materiály. Velmi úzce se drží původního libreta a původních charakterů, což je pro mě neskutečně osvěžující.“ Závěrem Rafajová také prozrazuje historické zajímavosti, jako například pojetí Giselle jako hravé puberťačky nebo víl coby mnohem větších „drsňaček“, než se jeví dnes. Celou epizodu si můžete poslechnout po přihlášení do svého profilu.