Stavět ze dřeva neznamená stavět levně. Znamená to stavět jinak

Dřevostavby v Česku stále narážejí na předsudky, legislativní limity i obavy investorů, přestože technicky už dávno obstály. Architekt Ján Antal, Head Architect & Managing Partner studia Perspektiv, v pořadu Next Stop vysvětluje, proč dřevo není ideologická volba, ale racionální konstrukční systém, jaké ekonomické bariéry brzdí jeho širší využití a proč budoucnost developmentu neleží v revolucích, ale v postupné evoluci stavebnictví. 00:00 – Úvod: Kdy je dřevo smysluplné a kdy už jde o „ekoterorismus“? 01:52 – Příběh první dřevostavby: Jak vizionářský klient změnil plány. 03:55 – Estetika dřeva: Proč dřevostavby nepotřebují složité interiérové zásahy. 04:33 – Stigmata dřevostaveb: Rozpadne se to za 5 let a musí se to pořád natírat? 06:55 – Kombinace materiálů: Proč je symbióza dřeva a betonu ideální cestou. 08:06 – Research a legislativa: Jak posunout limity výstavby v Česku. 11:31 – Nejvyšší dřevostavba v ČR: Výzvy spojené s požárním limitem 12 metrů. 12:57 – Budoucnost developmentu: Proč se lidé stále bojí technické náročnosti. 18:28 – Fenomén Co-living: Nový způsob sdíleného bydlení pro mladou generaci. 34:50 – Architektura a AI: Jak moderní technologie (ne)nahrazují kreativitu. Studio Perspektiv začínalo jako interiérové studio. Přechod k architektuře nebyl výsledkem strategického plánu, ale postupného vývoje a změny zakázek. Zlom přišel v době covidu, kdy se tým začal systematicky věnovat architektuře většího měřítka. „Začínali jsme jako interiérové studio, ale postupně jsme se vyprofilovali až k architektuře v plném rozsahu. Dnes máme štěstí na nové zakázky a větší projekty,“ popisuje Antal. Právě změna měřítka otevřela otázku konstrukčních systémů a dlouhodobé udržitelnosti. Klíčovým impulzem byla první větší administrativní stavba, u které klient hledal architekturu odpovídající jeho firemním hodnotám. Původní návrh z prefabrikovaného betonu se ukázal jako hodnotový protiklad. „Betonová prefabrikovaná stavba byla v rozporu s tím, jak firma pracovala s energetikou, fotovoltaikou a udržitelností. Dřevo nám v tu chvíli dávalo mnohem větší smysl,“ říká Antal. Dřevo není marketing. Je to technický materiál Rozhodnutí pro dřevo nebylo podle Antala marketingovým gestem. Naopak šlo o racionální konstrukční volbu. Současné dřevostavby podle něj nemají s historickou romantikou mnoho společného. „Dřevo dnes není romantický materiál. Je technicky zpracované, má velmi dobré fyzikální vlastnosti a umožňuje jiný způsob práce s konstrukcí a tektonikou,“ vysvětluje. Zásadní je podle něj opuštění dogmatického přístupu. Neexistuje univerzálně správný materiál. Každý má své silné i slabé stránky a smysl dává jejich kombinace. „Nejlepší řešení často vzniká kombinací dřeva, betonu a dalších materiálů. Každý přináší jinou přidanou hodnotu: lehkost, akumulaci, mikroklima,“ říká Antal. Dogmatické lpění na jednom systému podle něj vede k technickým kompromisům a vyšším nákladům. Největší bariéra není technika, ale stigma Přestože technické možnosti dřevostaveb výrazně pokročily, jejich rozšíření v Česku brzdí předsudky. Antal mluví o dlouhodobém stigmatizování dřeva jako materiálu s nízkou životností. „Nejčastěji slyšíte, že se to za pár let rozpadne, že se to musí neustále natírat a že to nevydrží tolik co beton nebo cihla. To ale dnes už neodpovídá realitě,“ říká. Podle něj hraje roli historická preference zděných staveb a později betonu. Dřevo se do hry vrací až nyní, a to pomalu. I proto první dřevostavba studia nepřinesla okamžitou vlnu dalších zakázek. „Dřevo je v české společnosti stále do určité míry stigmatizované,“ konstatuje Antal. Legislativa a výška: falešný problém Často zmiňovaným limitem dřevostaveb je požární výška. V Česku je standardní limit 12 metrů, což v praxi znamená čtyři nadzemní podlaží. Studio Perspektiv díky tomu drží paradoxní prvenství. „Jsme autory nejvyšší administrativní dřevostavby v Česku. Má čtyři podlaží, což je trochu komické, ale legislativně jsme na hraně 12 metrů,“ říká Antal. Podle něj ale výška není klíčový problém. Legislativní návrhy už dnes umožňují vyšší stavby v kombinovaných systémech. Skutečnou bariérou je spíš obava klientů z neznámého. „I kdybychom zítra mohli stavět dvacetimetrové dřevostavby, problém nezmizí. Lidé se bojí základních věcí: údržby, požáru, provozu,“ vysvětluje. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast: 1.Proč se dřevostavby v Česku prosazují pomaleji než v zahraničí 2.Jaké ekonomické mýty nejčastěji brzdí rozhodování developerů 3.Proč co-living není levné bydlení, ale nový životní model 4.Jak se mění role architekta, když se stane i developerem 5.Kdy a kde dává dřevo největší smysl z hlediska investic i provozu