Z Jaroměřic nad Rokytnou do Moravského Krumlova (22.–23. 5. 2026)

Tuhle část říčky Rokytné jsem ještě nikdy nešel, takže nastal čas to napravit. A jelikož jsem si chtěl i po letech zase vyzkoušet spaní venku, pěkně se to sešlo, protože 55 kilometrů na jeden zátah fakt nedám. Ale o vzdálenosti ještě bude řeč… Před devátou mě bus vyhazuje v Jaroměřicích nad Rokytnou – městečku, které je známé především díky baroknímu zámku. Já mám raději pampelišky u potoka než staré baráky (sorry 🤷‍♂️), takže rovnou od autobusové zastávky Poděbradova vyrážím po žluté TZ do polí. Cesta do Příštpa je malinko fádní, zpestřením je lom Královec. V Příštpu se poprvé setkávám s Rokytnou, jejíž šumění mě bude provázet takřka celý výšlap. Z Pšíř… z Přtíš… prostě z té vesnice se držím stále žluté, trasa jde buď kvetoucími loukami, nebo lesními cestičkami podél vody. Občas je cesta slušně zarostlá, občas zapadaná kmeny a užijete si prolézání, podlézání a nadávání na kopřivy 🙂 Přes Biskupice docházím do Tavíkovic, kde dokupuji pití a při krátkém odpočinku s úsměvem koukám na uřvané kolotočáře na návsi. Kus za Tavíkovicemi mi hodinky hlásí 30 km a já jen zírám, jak dobře se mi (s cca 9–10kilovým báglem) šlape. Vody mám dost, nohy nebolí, světlo bude ještě dlouho… co kdybych zkusil poprvé v životě čtyřicítku? Uvidíme… Pokračuji dál na Tulešice a některé úseky jsou tady opravdu… nepříjemné. Krpatá cestička v prudkém svahu nad řekou s popadanými stromy občas prověří vaše schopnosti a sebere něco sil. Ani jsem tam nenatáčel, protože jsem fakt potřeboval obě ruce. Vycházím kus nad Tulešice a někde u rozcestí Tanárka hodinky ukazují 40 km. Týý brďo, Jarouši, dost dobrý 🙂 A jelikož už slunce pomalu zapadá, dneska stačilo. Beru první jakžtakž rovný flek u cesty a volím místo pod stromy, protože v tyto dny padá silná rosa, tak ať nemám ráno všechno durch. Stavění stanu zabere chvilku, dávám večeři, hygienu ve dvou decích vody a šup do spacáku. Respektive na spacák, protože i v trenkách a triku je teplo jako hrom. Jelikož jsem posledními kilometry vystoupal nad údolí Rokytné, je tady i signál, takže ještě asi hoďku čumím do mobilu, ale kolem desáté ho dávám na powerbanku a zavírám oči. Noc je naprosto klidná, tichá, teplá… spím v rozepnutém spacáku. Ale jelikož toho nikdy moc nenaspím, tak po čtvrté už jsem vzhůru. Ještě se asi hoďku válím a projíždím na mobilu socky, pak hygiena, balení a před šestou vyrážím bez snídaně dorazit závěrečných 15 kiláků. Proč bez snídaně? Protože při ranním surfování v mobilu jsem si všiml, že v nedalekých Vémyslicích je od šesti otevřená COOPka, takže namísto placatých gumových rohlíků z batohu dám přednost lepší baště. Jak řekli, tak udělali, takže si na zahrádce místní (v tuto ranní hodinu samozřejmě zavřené) hospody pochutnávám na šunce a čerstvých rohlících. Mňam! Štreka pokračuje z Vémyslic už jen po zpevněných cestách a přes obec Rybníky dorážím k rozlehlému Týnskému rybníku plnému vodního ptactva, který už leží v těsné blízkosti Moravského Krumlova – cíle mé cesty. Závěrečných pět kiláků přes Krumlov až na jejich nádraží v polích daleko nad městem po asfaltu pod pálícím sluncem není zrovna nejlepším zážitkem, ale aspoň mám možnost ochutnat první letošní slaďoučké třešně, kterých pár čóruju ze stromu sahajícího z předzahrádky do ulice 🙂 No a pak už jen vlakem přes Střelice do domovských Rosic. Kdybych měl celý výšlap shrnout, tak spokojenost. Po několika letech jsem zase přespal venku a hlavně jsem túúúze spokojen s ušlou vzdáleností. Cesta samotná je někde moc pěkná, někde pak podle mých měřítek kapku jednotvárnější. Ale co může trošku vadit jednomu, může jiného nadchnout. Ostatně jdete prostě jarně zelenou kvetoucí krajinou podél řeky – to nezní špatně, ne? Občas vás možná naštvou zarostlé úseky s popadanými stromy, občas budete dštít oheň a síru na pálící kopřivy a trny ostružiníků či maliníků. Ale troška té nepohody k výletu patří, jinak by to byla nuda, že jo? 😉 Takže pokud budete mít cca dva dny volno, nemáte to daleko a neprahnete po nějakých turistických echt lákadlech, dejte Rokytné mezi Jaroměřicemi a Krumlovem šanci.