Chlapec a obraz; Jak jsem spravoval bačkůrky

"Béda se díval na obraz. "To je zvláštní obraz," říkal si, "ale tak zvláštní!..." Byla tam alej a za ní žlutý dům, a Bédu najednou napadlo -- co jestli v tom žlutém domě bydlí sám malíř, co obraz namaloval? Bydlí v tom zvláštním domě a chodí si na procházku po tom svém zvláštním obraze... A pak si Béda řekl, že to tak určitě je a že by ho měl jít navštívit." "No, Bětuško," říkám jí, "ty bačkorky už moc nevydrží, holka zlatá." A Bětka na to: "Tak mi je sprav. Že je spravíš, viď?" A tak jsem spravoval. Jenže tak hned to nebylo. Napřed jsem zašel do obchodu, jestli by mi prodali látku na záplatu. "Prosil bych takový malý kousíček, vlastně jen ždibíček." Ale oni řekli: "Jak ždibíček? Myslíte ždibec? My ždibce neprodáváme, kam bychom přišli. Litujeme, to nejde." Dvě báječně milé a úsměvné pohádky od spisovatelky Olgy Hejné Od ❤️ čte Ráďa