159/ Splacenej dluh - Milan Krbec

rec.: - Já potkával ji už sedmý den, když jsem si vyjel v sedle ven, tak stála vždycky někde opodál. Ale po každý, když jsem ztrácel klid a chtěl jsem tuženu oslovit, tak strhla koně do soutěsky skal. Teprve sedmej den v neděli, když už jsem ztrácel naději vyjela mi náhle sama vstříc. A jestli bych s ní nemoh jet k jejímu srubu - jsme tam hned a ani cestou neřekla mi víc. ref. vocal: -Ta ženská měla všecko, byla štíhlá jako snop a obličej jak děcko a dlouhej černej cop. Na levý tváři pihu a v pase z kůže pruh a v blůze ostrou rýhu a kolem rudej kruh. rec.: - Vevnitř byl chlap - snad její muž, jak jsme tam vešel, vytáh nůž a jen náhodou jsem změnil jeho směr. A tam kde měl ten rváč košili, dopadla čepel ve chvíli. Byl tuhej, než jsem stačil vyndat kvér. Čekal jsem ženskej pláč a křik, ona však jenom špitla: "Dík!" a že prej ji mám odpustit ten šprým. a potom svým očím nevěřím, než došla ta ženská ke dveřím, tak se rozplynula ve vzduchu jak dým. ref. vocal: - Ta ženská měla všecko.... rec.: - Když přivez pak šerif patrolu já chtěl zdvihnout ruce nahoru řek, že s tím chlapem to byl príma tah. Že už ho hledaj sedmej den od Texasu po Michigan, že propích vlastní ženu. Byl to vrah. A pak mi vyprávěl v pohnutí, že když našli ji těsně před smrtí, tak řekla jednu větu - spíše vzdech: "Že do týdne vrah splatí daň tím, že ho skosí vlastní zbraň". A pak tu ženu popsal. A vyrazil mi dech. ref. vocal: - Že prej měla všecko, byla štíhlá jako snop a obličej jak děcko a dlouhej černej cop. Na levý tváři pihu a v pase z kůže pruh a v očích plamen slibu, že splatí každej dluh.