Justýnčina skála | Justyna’s rock | CZ

Temná folkmetalová balada inspirovaná lidovou pověstí z mého rodného kraje. Příběh se odehrává v období třicetileté války, kdy se krajem šířil strach z blížících se švédských vojsk. Mladá Justýna opouští svou osadu a prchá do lesa, aby unikla nebezpečí. Pronásleduje ji však voják a její útěk končí tragédií na okraji skalní rokle. Podle pověsti od těch dob nese místo, kde oba nalezli smrt, jméno Justýnčina skála. Skladba nemá klasický zpívaný refrén. Jednotlivé části příběhu propojuje opakující se melodie houslí a flétny, která se vrací jako ozvěna dávné tragédie. Text a námět vycházejí z regionální lidové pověsti. Píseň je jejím uměleckým zpracováním, nikoli přesným historickým záznamem. ──────────────────────────── A dark folk metal ballad inspired by a traditional legend from my home region in the Czech Republic. The story takes place during the Thirty Years’ War, when fear of approaching Swedish troops spread across the countryside. A young woman named Justýna leaves her village and escapes into the forest. However, she is pursued by a soldier, and her desperate flight ends in tragedy at the edge of a rocky ravine. According to the legend, the place where they both died has been known ever since as Justýna’s Rock. The song has no traditional chorus. Its chapters are connected by a recurring flute and violin melody, returning like an echo of the old tragedy. The lyrics are an artistic adaptation of a regional folk legend, not an exact historical account. ──────────────────────────── Pokud se vám skladba líbí, budu rád za odběr, komentář nebo sdílení. If you enjoyed the song, please consider subscribing, leaving a comment or sharing it. Autorský text | Lyrics: Justýnčina skála „Každé místo má svůj příběh. Některé napsal člověk. Jiné napsala válka.“ Sedmero krkavců po nebi krouží, nad nimi mraky jsou zčernalé bouří. Jejich křik pochmurný krajem se rozléhá, splínu a smutku snadno se podléhá. Každý ví, co jejich skřek vždy značí, smrt ve stínu černých křídel kráčí. Pod nimi propast, věz ve zlé předtuše — dívka a voják, dvě těla bez duše. Válečné příběhy jsou plné bolesti, nenajdeš hrdiny, najdeš jen neštěstí. Za naším příběhem z mého kousku světa stojí dlouhá válka třicetiletá. Na kraji lesa se osada nachází, z ní Justýna pochází. Jdou zvěsti, že švédská vojska se blíží, prchejte dříve, než cestu vám zkříží. Justýna svůj skromný majetek sebrala, za pas pak schovala dva ostré nože. To kdyby všechnu svou smůlu si vybrala a voják chtěl využít les jako lože. Po lesní pěšině běží a klopýtá, trny ji škrábou a kůže je rozrytá. Vtom za ní dupot a koňské ržání, odhodí ranec, hlavu sklání a… Bezhlavě prchá, v obou rukou nože. Kopyta se blíží. „Ach můj Bože!“ Hlavou jí temné myšlenky táhnou, jak chtivé ruce jí nohy roztáhnou. Jak trhají šaty a drtí tělo, zatřese hlavou, jak plakat se jí chtělo. Prchá a nevnímá, svět se s ní točí. Vtom les náhle zmizí, pevná země skončí. Překvapený výkřik lesní rokle pohltila. Tak nebohá Justýna svůj život ztratila. Vzápětí po ní se z hvozdu jezdec vynoří, pod kopyty koně se kraj srázu rozboří. Také chtivý voják padá do temnot, obě těla pohřbena jsou do říčních vod. Od těch dob místo, kde se tragédie udála, nese jediné jméno. Justýnčina skála. #JustyncinaSkala #CeskePovesti #folkmetal #folklegends