Balada o praotci Čechovi

Můj vlastní text, hudba a hlas Suno AI Profesionál Tariff My own lyrics, music, and voice; Suno AI Pro plan Krok za krokem, skrze husté lesy, vedl Praotec Čech věrný svůj lid. Hledali zemi, kde utichnou děsy, kde najdou domov, svobodu a klid. Znavení cestou nekonečnou, dlouhou, přes dravé řeky, močály a chlad, nesli si naději, poháněnou touhou že přestanou se o budoucnost bát. Opustili Charváty, zemi plnou svárů, kde bratrovražedný boj o půdu vzplál. Před hněvem sousedů, v nejistém jaru, Čech s bratrem Lechem lid k lepším zítřkům bral. V čele šli vojáci, za nimi starci, v uzlících nesli své domácí bůžky. Dobytek sténal v hlubokém krasu, v rukou jen sekery, oštěpy, nůžky. Když překročili Labe a divokou Ohři, Lech zavelel k odchodu na dálný východ. Čech zvedl ruku, v podvečerním kouři, rozhodnut ukončit ten daleký pochod. Tu zvedla se na obzoru mohutná hora, Říp osamělý vystoupil z mlhy ven. Pak vystoupil na Říp, na posvátné mšeno, děkoval bohům za konec všech běd. Družina rozhodla pro jeho jméno, když poprvé spatřil ten panenský svět. Když vůdce Čech pohlédl na zemi shora před ním se rozprostřel splněný sen. Pohlédl do kraje nového světa, kde stráň voněla medem a travou. Duše mu touhou do dálek létá, pohnut tou nádherou, tichou a dravou. „To je ta země!“ zvolal z plna prsu, „Zde složme rance, zde budeme žít! Země zaslíbená, bez válek a hnusu, zde najde náš rod svůj věčný klid.“ Družina padla na kolena v trávě, vítala domov, plakala dojetím. Slunce tehdy svítilo k té slávě, začal věk Čechů, provoněn staletím.