Harold Pinter - Celou noc venku (Mluvené slovo CZ)

Dramatizace divadelní hry. Příjemný poslech. Dramatik, básník, scénárista, režisér a herec. Politický aktivista, vášnivý hráč kriketu a Nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 2005. Zdaleka nejznámější je pro své divadelní hry. Inspirován Samuelem Beckettem si vytvořil svůj vlastní osobitý styl charakteristický pro strohé dialogy a smysluplné pauzy. Harold Pinter se narodil v Londýně v roce 1930. Během druhé světové války zažil bombardování některých částí svého rodného města. Následně byl z Londýna poslán pryč, aby se německé bleskové válce vyhnul. Tato životní zkušenost Pintera hluboce zasáhne a silně ovlivní jeho pozdější tvorbu. V osmnácti letech odmítl nastoupit do armády jako součást jeho vojenské služby. Za nedokončení vojenské povinnosti byl nucen zaplatit pokutu. V profesním životě začal jako herec. V regionálním divadle občas vystupoval pod uměleckým jménem David Baron. První krátkou divadelní hru The Room (pokoj) napsal v roce 1957. Hned následující rok dal za vznik hře The Birthday Party (Narozeniny). Hra měla premiéru v Londýně v roce 1958. Obdržela dosti nelichotivé recenze a divadlo jí bylo nuceno stáhnout z produkce během prvního týdne. Později se stane jednou z nejznámějších Pinterových her a vlivnou zástupkyní absurdního dramatu. Počátkem šedesátých let Pinter poprvé zažije, jak chutná úspěch. Jeho nové hry se publiku líbí. Drama The Caretaker o dvou bratrech, kteří si v zimní večer domů pozvou bezdomovce se stane komerčně velmi úspěšné. Hra je psychologickým rozborem lidské nevinnosti, moci, věrnosti i korupce. Další napsaná hra The Homecoming (Návrat domů) je považovaná za jeho mistrovské dílo. Ve hře se setkáváme s manželskou dvojicí Teddem a Ruth. Teddy, emigrantský profesor filozofie se po dlouhé době v manželství rozhodne vzít svou manželku domů, kde vyrůstal. Ze Spojených států amerických přijíždějí do severní části Londýna, za jeho dělnickou rodinou. Hra o pěti mužských postavách a jedné ženské obsahuje spoustu sexuálního napětí. Ruth škádlí Teddyho bratra i jeho otce. Ti se pak navzájem vysmívají jeden druhému. Ruth je prostředí Teddyho rodiny mnohem bližší, než jejich vyprahlý akademický způsob života v Americe. Teddy se nakonec domů do Ameriky vrátí se svými třemi syny bez Ruth. Po velkém úspěchu v dramatu se Pinter vrhne také na psaní scénářů pro hraný film. S přibývajícím věkem se v literární tvorbě Harolda Pintera čím dál více začala projevovat i politická témata. Přestože se zdálo, že vyzařoval lhostejností a nepřátelstvím k politickým strukturám, Pinter byl jedním z prvních členů Kampaně pro nukleární odzbrojení. Také byl členem hnutí Anti-Apartheid. Byl velkým odpůrcem Války v Zálivu. Ozval se také v roce 1999 při bombardování Jugoslávie organizací NATO během Války v Kosovu. Nejhlasitější reakce přišla při Válce v Afghánistánu a při Invazi do Iráku v roce 2003. Tehdejšího prezidenta spojených států George W. Bushe spolu s britským prime ministrem toho času Tonyho Blaira označil za teroristy a přirovnal je k nacistickému Německu. Amerika se v jeho očích hnala ke světové dominanci, zatímco britská společnost v čele s Blairem to pouze sledovala. Pinter popsal velkou část svého rozhořčení v poezii. Převážně pak v sbírce WAR (Válka) vydané v roce 2003. Až dokonce jeho života zůstal hlasitým odpůrcem americké politiky. Tyto názory samozřejmě nemohly přijít bez odezvy. Harold Pinter získal spoustu odpůrců. V tichosti se neobešlo ani jeho převzetí Nobelovy ceny za literaturu v roce 2005. Byl dokonce vysloven názor, že se jednalo spíše o politický akt. Harold Pinter umírá na Štědrý den roku 2008 na rakovinu jater. Londýn ten den přišel o významného rodáka. Svět ztratil jednoho z největších dramatiků novodobých dějin.