Zprávy NTD - Leoš Janáček a jeho vztah k městu Brnu

Leoš Janáček se narodil 3. července 1854 v obci Hukvaldy u Ostravy. V deseti letech ho rodiče poslali na studia do klášterní školy v Brně, kde získal své první hudební vzdělání. V Brně posléze také vystudoval gymnázium. Další hudební vzdělání získal Janáček při studiích na Varhanické škole v Praze a na zahraničních stážích ve Vídni a v Lipsku. Po návratu do Čech se usadil v Brně. Zde se účastnil národně-osvobozeneckých aktivit. Za krátkou dobu se stal ředitelem varhanické školy, kterou založil v roce 1881 a začal působit také jako dirigent. Velmi brzy zahajuje též svoji kariéru skladatele. [Jiří Zahrádka, kurátor sbírek Leoše Janáčka]: „Největší skladatelský bum u něho přichází až v posledních letech jeho života. Je to nastartováno tím, že v Praze měl roku 1916 premiéru Její pastorkyně a o dva roky později ve Vídni, a to nastartovalo jeho světovou dráhu. A to ho možná zaktivovalo natolik, že během deseti posledních let napsal většinu svých významných děl, jako bylo Věc Makropulos, Káťa Kabanová, Z mrtvého domu nebo Příběhy lišky Bystroušky." Leoš Janáček se v Brně oženil se svou šestnáctiletou žákyní Zdeňkou Schulzovou. Za rok se jim narodila dcera Olga a později syn Vladimír, oba však zemřeli, syn již ve dvou a půl letech; dcera, když jí bylo pouhých dvacet jedna let. Po smrti dětí se Janáček přestěhoval se svou manželkou a jejich služebnou do jednoduchého domku se zahradou, do klidné okrajové části Brna. Rozrůstáním města se domek, postavený původně na okraji Brna, ocitá nyní téměř v centru města. Domek, kde skladatel žil od roku 1910 do roku 1928, se stal památníkem Leoše Janáčka a je součástí Moravského zemského muzea. [Jiří Zahrádka, kurátor sbírek Leoše Janáčka]: „Jsme v pracovně, kde je opravdu původní mobiliář, který si Janáček nesl celým životem. Dostal ho jako svatební dar od rodiny jeho manželky Zdeňky Schulzové. Klavír je také významný, Janáček mu byl věrný po celý život. Je to Ehrbar patrně z roku 1876-78 a Janáček ho také dostal jako svatební dar; v té době ani na tak drahý nástroj neměl. Mimochodem stejný nástroj měl také Richard Vágner." Prostředí a okolí Brna bylo pro skladatele velmi inspirující. Živý folklór oblasti Jižní Moravy se odrazil v mnohých Janáčkových dílech. [Milan Štědroň, hudební skladatel]: „Janáček hodně pracoval s lidskou řečí a snažil se nějakým způsobem reagovat na jazykový projev, na mluvené slovo a dá se říct, že u něho vlastně nic nemůže být bez slova. To, co vytvořil jako operní dílo, je dnes záležitost jednoznačně světová, která je všude známá a která uchvacuje režiséry, uchvacuje publikum a uchvacuje muzikology. Dokonce uchvátila v poslední době i japonského spisovatele Murakamiho. Takovým tvárným metodologickým principem, který Janáčka odstartoval, byl folklór. Lidová píseň ho úplně přetransformovala a udělala z něho toho Janáčka těch rychlých okamžitých gest, rytmiky, a toho, co všechno zapisoval." O tradici Janáčkova odkazu se v Brně nestará pouze institut Moravského zemského muzea, ale vznikla zde i Janáčkova akademie múzických umění nebo Janáčkovo divadlo. Divadlo Leoše Janáčka se také zasloužilo o propagaci i méně známých, přesto významných děl skladatele, a položilo tradici Festivalu Janáček. [Daniel Dvořák, ředitel Národního divadla Brno]: „Naší snahou a vizí je, aby se tento festival stal takovým referenčním místem, aby vlastně všechny významné a skvělé Janáčkovské inscenace se zde objevily." Ze snah kulturních institucí, které se odkazu Janáčkovy tvorby věnují, je vidět, že dílo tohoto českého velikána má stále co nabídnout širokému publiku v Česku i ve světě. Zprávy NTD, Brno, Česká republika