Láska opravdivá - Maryčka Magdónova (Leoš Janáček)

Záznam z Velkého zimního koncertu mužského pěveckého sboru Láska opravdivá. Barokní sál Místodržitelského paláce 17. února 2014 Leoš Janáček (1854-1928): Maryčka Magdónova, IV/35 (1907) na text básně Petra Bezruče (pseud. Vladimíra Vaška, 1867-1958) ze sbírky Slezské číslo (1903), později vyd. jako Slezské písně (1909). Text: Šel starý Magdón z Ostravy domů, v bartovské harendě večer se stavil, s rozbitou hlavou do příkopy pad. Plakala Maryčka Magdónova. Vůz plný uhlí z koleje se zvrátil. Pod vozem zhynula Magdónova vdova. Na Starých Hamrech vzlykalo pět sirot, nejstarší Maryčka Magdónova. Kdo se jich ujme kdo jim dá jísti? Myslíš, kdo bohaté doly má, srdce má taky, jako ty, Maryčko Magdónova? Bez konce les se táhne markýze Géra. Otcové když zahynuli v dolech, smí si vzít sirotek otýpku kolčí. Maryčko, mrzne a není co jísti. Maryčko, na horách plno dřeva.... Burmistr Hochfelder viděl tě sbírat. Co pravíš? Bude-li mlčet? Co si to za ženicha vybrala sobě? Bodák má k rameni, na čapce peří, ty jdeš s ním do Frýdku? Co si to za nevěstu? Schýlená hlava, fěrtoch máš na očích, do něj tečou hořké a horké krůpěje s lící. Frydečtí grosbyrgři, dámy ze Frýdku jízlivou budou se smáti ti řečí, se síňky uzří tě Hochfelder žid. V mrazivé chýši tam ptáčata zbyla, kdo se jich ujme, kdo jim dá jísti? Po straně ostré jsou skály, podle nich kypí a běží k Frýdku šumivá, divoká Ostravice. Slyšíš ji, ty? Jeden skok nalevo, po všem je, po všem. Černé její vlasy na skále se chytly, bílé její ruce zbarvily se krví. Sbohem buď, Maryčko Magdónova. Na Starých Hamrech vzad, na svatém poli bez křížů, bez kvítí, krčí se hroby. Tam leží bez víry samovrazi. Tam leží Maryčka Magdónova.