Michal Horák - V 7:25 (Official Video)

Píseň zpracovává příběh jedné velké a komplikované love z ranního spoje linky číslo 16. Takže tak. ↓↓↓ Odkazy, podrobnosti a text s akordy ↓↓↓ Facebook:   / doselcesnek   Instagram:   / cichalsporak   Bandzone: http://bandzone.cz/peacenickar Web: https://www.michalhorak.eu/ -------------------------------------------------------- Účinkují: Michal Horák, Diana Herbsová, Tomáš Hanák, Adam Černík, Jiří Šatalík, Martin Jacko, Ivo Králíček, Petr Matyáš Cibulka, Lucka Drbohlavová, David Pavouk Ryška, Jana Rezlerová, Marcelka Hledíková, Zdéňa a Éla Horáková s jejich boyfriendy Lukášem Hynkem a Mírou Bodečkem, Kája Štěrbová, Léňa Zoubelová, Víťa Derner, Martin Dušák, Dyk Moravec, Jirka Rychtár a Filip Hudík s Týnou Hudíkovou Kamera, střih a režie: Martin Hammerschlag a Radek Habada Basa, elektrická kytara a střih nahrávky: Matouš Diesel Housle: Adam Černík Něžný dívčí vokál: Diana Herbsová Bicí: Táda Macl Klavír: Michal Horák Nananá: Ochotní komparzisté Velký dík všem zúčastněným, Dopravnímu podniku města Hradec Králové, a.s. za bus a mamce a taťkovi za jídlo, díky kterýmu jsme přežili natáčení. M. -------------------------------------------------------- [Ami] V sedm dvacet pět nastupuje do šestnáctky, [G] v sedm dvacet pět, [E] ráno v sedm dvacet pět ji [Ami] vídám s batohem, mlčky pak jí dávám sbohem, [G] protože vždy oněmím, [E] oněmím vždy v sedm dvacet - ná ná na na ná... oněmím vždy v sedm dvacet pět. [Ami] Při ranním vstávání [C] vždy mě raní očekávání [G] přecpané šestnáctky, [D] přelidněné šestnáctky, však [Ami] v době poslední [C] ranní jízdy mi nezevšední [G] ptáte-li se „cože?“ [D] Tak je to protože – v sedm dvacet pět nastupuje do šestnáctky, v sedm dvacet pět, ráno v sedm dvacet pět ji vídám s batohem, mlčky pak jí dávám sbohem, protože vždy oněmím, oněmím vždy v sedm dvacet - ná ná na na ná... oněmím vždy v sedm dvacet pět. Kdyby mi tréma ta nesebrala všechna témata, jak řeč zavésti beze trapných předzvěstí. Až bude zatáčka nenápadně k ní se namačkám, pak se jí omluvím, aspoň tak s ní promluvím, když – v sedm dvacet pět nastupuje do šestnáctky v sedm dvacet pět, ráno v sedm dvacet pět ji vídám s batohem, mlčky pak jí dávám sbohem, protože vždy oněmím oněmím vždy v sedm dvacet - ná ná na na ná... oněmím vždy v sedm dvacet pět. [Ami] Říkáte si, asi jak [F] zafungoval tenhle naviják, [D] řeknu to asi tak – [F] nezafungoval nijak. [Ami] Vážení, jsem nesmělý, [F] snažení je zase ztraceno, [D] však dřív či později, [F] zeptám se jí na jméno. (A pak si ji přidám na fejsbuku.) V sedm dvacet pět nastupuje do šestnáctky, v sedm dvacet pět, ráno v sedm dvacet pět ji vídám s batohem, mlčky pak jí dávám sbohem, protože vždy oněmím oněmím vždy v sedm dvacet - ná ná na na ná... snad ji potkám v sedm dvacet pět.