Karel Plíhal - Kluziště

Text: Strejček kovář chytil kleště, uštíp’ z noční oblohy jednu malou kapku deště a ta mu spadla pod nohy, nejdřív ale chytil slinu, tak šáh’ kamsi pro pivo, pak přitáhl kovadlinu a obrovský kladivo. Zatím tři bílé vrány pěkně za sebou kolem jdou, někam jdou, do rytmu se kývají, tyhle tři bílé vrány pěkně za sebou kolem jdou, někam jdou, nedojdou, nedojdou. Vydal z hrdla mocný pokřik ztichlým letním večerem, pak tu kapku všude rozstřík’ jedním mocným úderem, celej svět byl náhle v kapce a vysoko nad námi na obrovské mucholapce visí nebe s hvězdami. Zatím tři bílé vrány pěkně za sebou kolem jdou, někam jdou, do rytmu se kývají, tyhle tři bílé vrány pěkně za sebou kolem jdou, někam jdou, nedojdou, nedojdou. Zpod víček mi vytrysk’ pramen na zmačkané polštáře, kdosi mě vzal kolem ramen a políbil na tváře, kdesi v dálce rozmazaně strejda kovář odchází, do kalhot si čistí dlaně umazané od sazí. Zatím ....