Hana Hegerová - Potměšilý host (klip) (1991)

hudba: Petr Hapka / text: Michal Horáček Jsou čtyři ráno… nebo víc, jsem vzhůru, koukám na měsíc a nebo dolů do ulic, kde lampy bloudí. Snad je to jedna z nočních můr, co vidím, to je soudní dvůr a ten mě teď soudí. Soud rána – to je nespavost a notně potměšilý host, je seriózní navýsost, a tak mě soudí. Já ale kuráž posbírám a řeknu: Všechno popírám! Jen ať si mě soudí, ať mě klidně soudí, já se nepřiznám. Soudí tady mou nápadnou růž, dnes mě soudí kdejaký náhodný muž, že chci stále jen dávat i brát, že mám v úmyslu žít, jak se dá v proudu dní míjejících, občané přísedící, k tomu já se vám nikdy nepřiznám. Já se nepřiznám. Mí milí asi nevědí, že slouží službu medvědí, když v roli svědků povědí, že mám ráda třeba – růže. I to, že ještě radši spím a ve snech často zabloudím k vůni mužské kůže, to mi nepomůže. Co napůl je, chci docela, chci vstát jak ptáci z popela a dělat, co se nedělá, a za to mě teď soudí. Chci v kádi světa hledat špunt, když na huntě jsem, poznám hunt a v zlatě jeho kontrapunkt, proto nezabloudím, a tak se nepřiznám. Soudí tady mou nápadnou růž, dnes mě soudí kdejaký náhodný muž, že chci stále jen dávat i brát, že mám v úmyslu žít, jak se dá v proudu dní míjejících, občané přísedící, k tomu já se vám nikdy nepřiznám. Já se nepřiznám. Ten soud mi říká: Už to vzdej, jen na sebe se podívej a za pravdu nám dej, že jsi pěknej ptáček. Jen pohleď na svou minulost a pochop, že v nás hárá zlost, tak požádej nás o milost a začni s pláčem. Hm, já koukám vzhůru na měsíc a taky dolů do ulic a sama sebe slyším říct: Nejsem z těch, kdo loudí. Už nechte dalších průtahů, jsem vinna v plném rozsahu! Hlasům, co mě soudí, já se přiznávám! Soudí tady mou nápadnou růž, dnes mě soudí kdejaký náhodný muž, že chci dávat i brát, že mám v úmyslu žít, jak se dá v proudu dní míjejících, občané přísedící, k tomu já se vám plně přiznávám. Já se přiznávám.