Lenka Filipová - Zamilovaná (Je l'aime à mourir) (1980)

hudba: Francis Cabrel / text: Zdeněk Rytíř / EN subtitles / FR subtitles Ten kratičký sen se mi k ránu až zdál, před probuzením a já spát chtěla dál – zamilovaná. A pozemský čas v ten moment ztratil svůj krok, ten okamžik trval celý světelný rok, já byla jiná, tak náhle jiná – zamilovaná. A jen protivný strach mně tížil ten ráj, já už v podvědomí pila studený čaj – nemilovaná. A jenom studené slunce má v záclonách kout, pár nečtených knih mi musí připomenout, jsem stále stejná, tak stále stejná – nemilovaná. Jen z rádia hlas těší nás předpovědí počasí, jenom ten hlas a nikdo víc nemluví, když češu si vlasy. Já měla pocit, jako bych byla za školou, jako vyhrát milion za noc minulou – zamilovaná. Tak chyť mi ten sen a přijď, zavolej, a odpusť mi vše, na nic víc nečekej, já už jsem jiná, tak náhle jiná – zamilovaná. Nad hlavou vesmír a pod nohama zem, jsem stále stejná, a přece jiná jsem – zamilovaná. Kde teď můžeš být, že nesedíš vedle mě, až tě dnes potkám, snad překvapí tě příjemně, že už jsem jiná, tak náhle jiná – zamilovaná. Jen z rádia hlas těší nás předpovědí počasí, jenom ten hlas a nikdo víc nemluví, když češu si vlasy. Ten kratičký sen se mi k ránu až zdál, před probuzením a já spát chtěla dál – zamilovaná. A pozemský čas v ten moment ztratil svůj krok, ten okamžik trval celý světelný rok, já byla jiná, tak náhle jiná – zamilovaná.