Seneca: O shovívavém životě

Z překladu Heleny Businské připravil Václav Cibula. Účinkuje Josef Somr. Režie Jan Tůma (15 min). Svou úvahu O shovívavosti napsal Seneka krátce po nástupu římského císaře Nerona na trůn roku 54 n.l. V té době byl Seneka už řadu let Neronovým vychovatelem, do výchovy však zasahovala velmi rafinovaně neustálými intrikami především císařova matka Agrippina. Senekův spis O shovívavosti naznačuje, že autor a vychovatel brzy poznal zlo krutosti, které se v mladém Neronovi projevovalo stále výrazněji. Senekův spis proto klade mimořádný důraz na lidskou shovívavost a mírnost, navíc uvádí i příklady z římských dějin, kdy taková mírnost byla vladaři na prospěch a nikoli na škodu. Seneka sám se nakonec stal obětí právě Neronovy krutosti - císař ho obvinil ze spiknutí a nařídil mu, aby vlastní rukou ukončil svůj život, což se stalo roku 65 n. l.