Improvizace Dobrořeč duše má – Profesionálové Žďár nad Sázavou | 2025, Fryšava pod Žákovou horou

Zdar kamarádi. Tak tohle je zase jeden příklad komornějšího a jemnějšího a akustičtějšího a tak vůbec... vystoupení. No ačkoliv, vystoupení... Ono se řekne vystoupení. Ale to taky není úplně přesné. Jedná se o doprovázení liturgie hudbou a to není primárně vůbec žádné vystoupení. To by mělo být spíš zastoupení! Resp. poodstoupení! Odšunutí se bokem nebo tak něco. Rozumíte, prostě "stanu se menším a ještě menším". To je primárně služba! Nebo by určitě měla být. Takže v kontextu vystoupení taková hudební služba liturgii by měla být spíše to poodstoupení. Někam se stáhnout. Netrčet! No že jo. Samozřejmě jiná věc může být, že v malém kostelíku třeba není tolik vhodných míst k tomu poodstoupení a zašoupnutí se někam do uměřené skrytosti a to bez vší blbosti. Takže konkrétně zde stojíme někde na hraně lodě a presbytáře a přehlédnout nás jde těžko, to by musel být asi jedině někdo s vadou zraku. A byl zde i takový člověk! Je to místní varhaník, který nás tudíž samozřejmě neviděl, ale slyšel nás hezky, hezky jsme si potom i popovídali a podle zvuku nás tipoval na větší a širší těleso, než jsme zde v reálu byli. Nemyslíme až tak úroveň hlasitosti, decibely a rambajz, ale určitou hudební komplexitu předvedeného :-) To je radost! Ale hezky od začátku. Toto je záznam ze mše svaté, která může být nazvána v jistým smyslu hospicovou. Je to už určitá tradice, kdy se každoročně na Fryšavě pod Žákovou horou nedaleko našeho Žďáru nad Sázavou koná ve spolupráci s Oblastní charitou Žďár v období kolem svátků Všech svatých a Všech věrných zemřelých mše svatá pro pozůstalé těch zesnulých, kteří odešli v daném roce a o které se starali sestřicky Domácí hospice Barborka, což je jedno ze zařízení žďárské Charity. Je to jasný? :-) A něco jsme jim tam zahráli a zazpívali poprvé (tehdy jen ve dvou) a něco jim tam zpíváváme a hráváme od té doby každý rok. Jak již bylo naznačeno, je to liturgie i setkání spíše zklidněné a tišší a na tu notu se snažíme ladit naše výstupy i my. A díky tomu, že to bývá ve všední den odpoledne, tak zdaleka všichni nemůžeme a to se tady právě hodí a komornímu pojetí to svědčí :-) Někdy se to všechno prostě může otočit i k dobrému :-D A zde konkrétně se jedná o určitou řekněme animační nebo animačně pastorační část liturgie, kdy účastníci mše přicházejí před obětní stůl a symbolicky zapalují svíčky za své zemřelé. Je to samozřejmě silné, upřímné i opravdové a zároveň tiché a pokorné. No a taková pasáž si žádá nějaký vhodný hudební doprovod a to nějakou podkresovou nenásilnou dokreslující hudbu. A to na jednu straně není vůbec špatné, protože můžete hrát téměř cokoliv a když to takříkajíc chytnete za ten správný konec... tak to může být i dobrý :-D A zde konkrétně jsme si řekli, že budeme improvizovat - i když to je možná až příliš silný výraz pro to, co zde děláme - na téma písně Dobrořeč duše má Hospodinu a to je prostě bezvadný. To hrajete tři snadné základní durové akordy a hrajete je úplně furt! Střídají se dostatečně pomalu na to, aby se tam toho nemuselo moc pokazit a máte i určitý čas na to se rozmyslet, jak svoji hru a projev obměňovat a modifikovat... no asi si rozumíme. Prostě to hrajeme furt dokola! :-) Ale myslíme si, že ten účel a úlohu to splnilo dobře. A z toho jsme došli až k myšlence, že bysme takhle mohli hrát či nahrávat i nějakou relaxační hudbu. Znáte to - takové ty několikahodinové hudební smyčky hudeb uklidňujících, uspávajících, inspirujících, upevňujících a dalších. Tak to je určitá inspirace. Kdybysme to hráli hodinu, tak vytvoříme zrovna takovou smyčku :-) A to naprosto vážně! :-) A to je asi to podstatné, co mělo být řečeno. Respektive ty akordy jsou G C D no a to už je asi úplně všechno. A tak zleva od kraje a od zdi a od omítky (viz. Luděk Sobota, Miloslav Šimek a Jiří Krampol a záchrana raněného) zdobí celou záležitost Jan Dvořák se svojí elektrickou kytarou Telecaster Nature Yellow Schotch and Vyskoč. Vždycky se připojí, pak zase odpojí, tu vystoupí do popředí, onde se zase stáhne... a tak to má být. Vedle něj uměřeně píseň zdobí Klára Svobodová svým nenápadným ale promyšleným a rafinovaným trianglováním a kdo je pozorný divák, tak si všimne jak více trianglů tak i různých úchopů, úhozů a zvonivých důrazů. Klára coby zpěvačka by uměla přidat i nějaký doplňující vokál, ale zde je cele zaujata triangly a je to nadávkované skvěle. Vedle operuje Jan Šustr s nádhernou dvanáctistrunnou kytarou Gretsch Falcon Ranger, interně jí říkáme nevěsta a asi je jasné proč no a taková kytara svým zvonivým dvanáctistrunným soundem v těchto situacích vlastně udělá část práce za vás :-D Prostě tam něco brknete, projedete ty struny, necháte to významně vyznít a doznít a máte hned spoustu parády :-) To se to pak ta nálada buduje. A vedle něj promyšleně, pokorně ale poučeně a invenčně hraje na kvalitní šestistrunnou Dowinu Marek Miko v jeho legendární modro černé občansko-liturgické bundě. Kde je tahle bunda, tam je i Marek a srdce na dlani! No a tak nějak. Chtěli byste ještě něco vědět? :-)